Mnoho z nás se v životě neposouvá, protože jsme blokovaní svými vztahy. Dávno zapomenuté křivdy z dětství nás zbavují odvahy něco udělat se svým životem. Opustit staré zaběhané cesty a vydat se na cestu novou, neznámou. Myslíme si, že na to nemáme, že to nemůžeme dokázat. Aniž bychom si to uvědomovali, často je to způsobeno tím, jak s námi jednaly naše rodiny a blízcí lidé, když jsme byly malé děti. Nic na tom nemění to, že to mysleli s námi dobře, že chtěli pro nás jen to nejlepší a sledovali své vlastní vzory, které vychovávaly je samotné.
Je to přirozené, že mámy a otcové sledují své vzory a i když říkají, že oni to budou dělat jinak, často to tak není. Neustálé zákazy, korigování, omezování, rušení našich aktivit, brzdění toho, co jsme chtěli dělat. Prostě to nešlo. Nebyl na to čas, nebyly na to peníze, nebyla na to chuť. Prostě to chtěli jinak a my jsme museli poslouchat, dělat to tak, jak v té chvíli chtěli oni.
Zkuste pozorovat ve svém okolí, jak rodiče mluví ke svým dětem. Kolikrát za chvíli uslyšíte slova jako nedělej to, ne, nesmíš, nechoď tam, neříkej to, přestaň, počkej, stůj, a podobná.
A kolikrát uslyšíte něco pozitivního, nebo povzbudivého? Minimálně. To je bohužel naše častá realita. Nikdo si v té chvíli neuvědomuje, jak formuje budoucnost svého potomka.
Časem jsme si zvykli, v pubertě možná trochu rebelovali, a život šel dál. Ve stejných kolejích, podle podobného scénáře. Vlastně se nám do něčeho nového ani tolik nechce. Chtělo by se, ale. Ale je toho tolik, co tomu brání. Až budu mít tohle, tak si začnu šetřit a budu cestovat. Až vyrostou děti, tak se budu konečně věnovat tomu, co mě baví. Zatím musím dělat tohle, protože je to potřeba. Někdy ani nevíme, co bychom chtěli, ale to co máme a děláme nám nepřináší uspokojení.
Pak najednou přijde ten čas, a zase jsou tu věci typu: není mi dobře, není mi už 20, tak co bych to měnil, už na to nemám. Ostatní jsou taky pořád tam kde byli a je jim tam asi dobře. Spokojený není dneska nikdo, to je normální. Další výmluvy si každý může dosadit sám. Někdy jsme raději v práci než doma, a po práci jen koukáme na televizi, jdeme spát a další den zase to samé.
Pak přijdou skutečně nemoci, starosti, stále řešíme ostatní členy rodiny, sousedy, příbuzné, známé, a u sebe si říkáme, že už je to marné a vlastně že to tak asi mělo být.
Pokud je to pro někoho v pořádku, tak je to fajn, ale pokud stále máme pocit, že jsme něco zmeškali a že bychom chtěli ještě něco v životě udělat, tak moje dobrá zpráva je, že to lze. Vždycky je možné něco se svým životem udělat. A také se svým tělem, ať je nám kolik chce, vždycky jde něco vylepšit. Moji klienti jsou příklad toho, že to funguje a stojí to za to.
Pokud chcete něco ve svém životě změnit k lepšímu, stačí napsat, nebo zavolat a rozhodně s tím můžeme něco udělat. Koučink ke šťastnému životu je o tom, jak se zbavit smutných vzpomínek, které se stále vracejí, jak nastartovat nové projekty, nebo pokračovat v těch projektech, které zamrzly a nehýbají se z místa. Jak si zlepšit náladu každý den, a jak třeba zlepšit spánek, nebo se zbavit stále se vracející se rýmy.
Používám koučinkové metody Aleše Kaliny, našeho předního kouče osobního rozvoje a jeho emoční rovnice, dále techniku EFT, moje zkušenosti z psychologie, pedagogiky a kompatibility vesmírných znamení mi umožňují to, že pomáhám ve všech oblastech života.